Začnu pěkně popořádku. O nás se toho moc napsat nedá. Naše rodinka, to jsme my, dva dospěláci a v současné době pět chlupatých kočičích mazlíčků, dva synové, dospělí chlapi, kteří s námi již nebydlí, ale čas od času se objeví, jako vítaná návštěva. Bydlíme v Havířově, nedaleko Ostravy ve třípokojovém bytě, který obýváme všichni společně (naši mazlíčci trochu víc), mají i svůj pokoj, který jsme jim přizpůsobili, ale většinu času tráví tam, kde jsme zrovna my, ať je to obývák, ložnice, kuchyň (tu milují, vždyť tam se najde vždy něco dobrého), nebo koupelna. Dveře do pokojů už dávno nezavíráme, bylo by to zbytečné, jsou to šikulky, dokážou si otevřít nejen dveře, ale i špajz, nebo nezamčenou skříň. O tureckých angorách se říká, že jsou velmi inteligentní a učenlivé a já toto mohu jen potvrdit.
Název naší chovatelské stanice se rodil těžce. Na plemennou knihu do Prahy jsme poslali šest prvních návrhů názvů a čekali. K našemu zklamání nám ani jeden ze šesti neprošel a tak začalo další přemýšlení a vymýšlení. Když už jsme měli dalších šest názvů, přišlo to nějak samo, jen takový nápad. Proč nesložit název ze jmen našich koček? A tak vznikl Jastycat – Jas, jako Jasmína, ty- jako Tyzy, no a cat , jako kočka. Tohle muselo vyjít a taky vyšlo! A tak nám 27. 8. 2007 byl název potvrzen Správou České plemenné knihy. Registrovaní jsme u mezinárodního registru FIFe. Naše chovatelská stanice je mladá a malá (jen prozatím)….V budoucnu plánuji koupit další kočičku, ale doma o tom mluvím zatím opatrně a potichu.....Prý, když má někdo víc než dvě kočky, tak je divný, tak to já asi teda divná jsem.
Sára, Sárinka, Sáruška, Sárka- to je naše první kočička. Je to britská modrá kočka kupovaná jako mazlíček. Sára se narodila 4. 5. 2004. Je to kastrovaná kočička, spokojená, klidná a velmi tolerantní k ostatním členům rodiny, ať už lidským, nebo kočičím. Sára miluje pohodlíčko a papáníčko. Když se rozvalí doprostřed obýváku, nezbývá, než ji překročit. Sama nikdy neuhne. Na zavolání taky přijde, jen pokud se jí zrovna chce a s mazlením to je podobné.
Jasmína, říkáme jí Miňa, Miňulka, Minkulka, Miňuška. Narodila se 14.12.2004 v chovatelské stanici Hanáček.Je to turecká angora. Ve svých třech měsících se Miňuška stala další právoplatnou členkou naší rodiny a Sáře kamarádkou a společnicí. Jedna kočka je fajn, ale dvě jsou lepší.Miňa je řádně uchovněná kočička, dosáhla titulu Champion a 1x CACIB. Protože ji výstavy ale moc nebraly, od dalších jsme upustili. Miňulka je kočka postelová. Nejlépe se cítí v ložnici na posteli. To, že v noci spí pěkně na boku přitulená ke mně, je samozřejmostí, kde jinde by taky měla spát? Miňulka odchovala zatím svůj první vrh koťátek, narodil se jeden kluk jako buk a dvě roztomilé holčičky. Jako máma byla naprosto vzorná. Nutno dodat, že s výchovou potomků pomáhal i otec koťátek.
S*Wi´nte Sams Yat-zy. Tak takhle složitě se jmenuje náš kocourek, a protože to pro nás bylo nějak nevyslovitelné, říkáme mu Tyzy, Tyzynek. Tyzy se narodil 24. 1. 2006 ve Švédsku, v chovatelské stanici tureckých angor. Jeho cesta k nám byla dlouhá a složitá. Na letiště ve Švédsku cestoval autem, potom letadlem do Prahy, kde jsme ho vyzvedli (přiletěl s jednou hodnou paní posuzovatelkou), potom vlakem a konečně domů autobusem. Dalo by se říct, že ve svých šesti měsících už scestoval kus světa. Změnu prostředí i lidí, kteří na něj mluvili nějakým cizím jazykem, zvládl velmi dobře. Hned od prvního dne se choval, jako by byl u nás odjakživa. Je to velice milý a mazlivý kocour s vyrovnanou povahou. Na výstavách se předvádí skvěle a tak už dosáhl titulu Interchampion a pokračujeme dál. Večer před spaním se přijde pomazlit ke mně do postele a pak se stočí na konci mé postele, nebo zaleze do koše na prádlo- teda pokud je zrovna volný. Zdá se, že jeho potomci zdědili velmi mnoho z jeho milé povahy.
Ambra. Říkáme jí Ambři nebo Ambřičko. Je to potomek Miňulky a Tyzynka, černě stříbřitá tygrovaná kráska. Narodila se 30.6.2007. Ambra se již zúčastnila dvou výstav.
Poprvé jsme vystavovali všechna koťata jako vrh a dosáhli Nominace BIS. Podruhé již byli vystavováni samostatně a Ambřička dostala do výborného posudku V1. Teď má osm měsíců a roste nám do krásy. Ambra je kočička hravá, zvídavá, ale milá a velmi mazlivá (jako všechny naše kočky), taky velmi učenlivá. Někdy by se dalo říct, že je to malá rošťačka.Kočička Ambra se již odstěhovala do svého nového domova do Olomouce. Věříme, že u nové majitelky a kocouřího společníka jí bude dobře.
Aisha. Říkáme jí Aishka, Aishinka. Je sestřička Ambry, černě stříbřitá tygrovaná s bílou. Aishinka je miláček, je to ta nejmazlivější kočka na světě. I když jsou všechny naše kočky mazlivé, Aisha je jedinečná. Nevynechá ani jedinou možnost, jak se mi uvelebit na klíně a nechat se hladit a drbat a blaženě při tom přivírat oči a vrnět a vrnět ... Když se přesunu k počítači, jako teď, leží mezi monitorem a klávesnicí a sleduje. Aisha miluje lidskou společnost a byla by nejraději pořád se mnou. I Aishka se zúčastnila výstavy a na jejím posudku je V1.
Turecké angory jsou kočky s velkým kočičím srdcem plným lásky. Neustále nám dávají najevo, jak moc nás mají rády. Jejich olizování a jemné okusování rukou je nám jasným důkazem jejich náklonnosti. Největší projev jejich lásky je olizování vlasů. Je známo, že kočky se velmi pečlivě starají o svou srst, aby byly čisťounké a hebounké, proč ale olizují naše vlasy, se jenom dohaduji, asi proto, aby si nás s láskou opečovávaly. S tureckou angorou se člověk nikdy necítí sám, vždy je nablízku, abychom si s ní mohli povídat, hladit ji a drbat za ouškama a ona se bude chápavě dívat a poslouchat, jako by opravdu všemu rozuměla a pravdou je, že mnohdy si myslím, že rozumí. Turecké angory jsou kočičky pro lidi s velkým srdcem, ve kterém je opravdu hodně místa , místa pro ně, chlupaté miláčky a mazlíčky.
Tak, toto je jen málo z toho, co lze o tureckých angorách napsat (teda o těch našich), pokud by jste chtěli vědět více, zveme vás na návštěvu, přijďte se podívat, popovídat si a vypít šálek kávy.....
Máme koťátka - vrh C!
Krytí Aishy posunuto na podzim.