Skupina IV. - Siamské a orientální kočky.
Orientální kočka
Historie.
Původní barva kožichu byla barva lila.Protože
obliba orientálních koček vzrůstala a chovatelé si uvědomili genetické možnosti vytváření různých vzorů kožichů,byl nastartován nový program.V součastnosti už máme orientální kočky v deseti uznaných barvách a v dalších sedmi barvách želvovinových.
Charakter a temperament.
Orientální kočky vyžadují spoustu pozornosti.Mají mimořádně silný hlas a často ruší hovor.Chtějí se podílet na každé domácí činnosti,třeba stlaní posteli nebo mytí nádobí.Nechtějí být ani docela krátkou dobu ponechány samy sobě,a jste-li celý den v práci,budou vděčné za společnost další kočky.
Typ a standardní rysy.
Orientální kočka je středně velká,silná a svalnatá.Je štíhlá a elegantní,ale přes svůj tvar a velikost by měla být těžká. Orientální kočky by nikdy neměly být příliš vyzáblé ani by neměly mít nízkou váhu.Tvar očí by měl být typicky orientálně zešikmený.Uši mají být daleko od sebe,adíváme-li se na kočku zepředu,měly by jejich konečky tvořit se špičkou nosu trojúhelník.Z profilu je nos rovný.
Barvy kožichu.
Jednobarevná:Tyto kočky musí mít po celém kožichu stejnou barvu,a to až ke kořínkům chlupů,bez nejmenší známky stínování, pruhování či žíhání a nesmí mít žádné bílé chlupy.Některé z běžně uznávaných barev jsou tyto:
Havana: Barva je sytě teple hnědá,má hnědou kůži na nose a růžovohnědé polštářky na spodku tlapek.Oči jsou jasně zelené.
Bílá: Čistá jasně bílá barva,světle růžový nos a polštářky na tlapkách. Oči safírově modré.
Černá: Kožich musí být jednobarevný,jantarově černý se stejně zbarveným nosem a polštářky na tlapkách.Oči jasně zelené.
Modrá: Měla by to být světlá střední modř,která je i barvou nosu a polštářků na tlakách.Oči jsou zelené.
Lila: Požaduje se narůžovělá studená šeď s levandulově zbarvenou kůží na nose a na polštářcích tlapek.Oči jsou zelené.
K dalším novějším odstínům patří červená,krémová,skořicová, karamelová a žlutohnědá.
Barvy se vzory:
Želvovinová: Želvovinové kočky obvykle mají na kožichu dobře promíchanou směs červené,krémové a hnědé barvy,černá nebo růžová je kůže polštářků na spodku tlapek a na nose.Oči jsou zelené.Želvovinové kočky nyní existují i v několika dalších barvách včetně čokoládové,skořicové,karamelové a žlutohnědé, ať už je základní barva jakákoliv,je důležité,aby byly doplňkové barvy dobře promíchané a aby byla barva očí stejná jako barva dominantní.Žíhané kočky: Žíhané kočky mohou mít kožich se čtyřmi různými vzory:klasický,skvrnitý, pruhovaný a s tikingem.Existují ve více než třiceti různých barvách.Pro barvu očí a kožichu platí totéž co pro jednobarevnou srst.
Kouřové,stínované a s tippingem: Tyto variety mají srst bez patrného vzorování,každý jednotlivý chlup má jinou intenzitu zabarvení,takže kožich vypadá jednobarevný.U srsti s tippingem je ale vidět množství barvy jen na konečku každého chlupů,zatímco u kouřové je tomu právě naopak-barva srsti je stejná skoro až ke kořínkům chlupů. Stínovaný kožich je někde mezi oběma.Všechny tyto druhy je možné vyšlechtit ve všech barevných variacích.
Výhody.
- Jsou velice elegantní a atraktivní.
- Mají krátkou hustou srst,která nevýžaduje mnoho kartáčováníani nadměrně nelíná.
- Jsou inteligentní a láskyplné.
- Jsou družné.
Nevýhody.
- Má velice silný hlas,zvlášť když hárá.
- Nepřetržitě se hlasově projevuje.
- Je-li ponechána o samotě na jakkoli dlouhou dobu, může se chovat destruktivně.
Javánská kočka.
Srst Javánské kočky není ani tak dlouhá
ani tak hustá jako u perské kočky a lépe se udržuje.Ve všech ostatních ohledech včetně
charakteru a temperamentu je to v podstatě kočka orientální.Javánské kočky lze vyšlechtit do všech barev a vzorů,které jsou uznávány pro kočky orientální.
Siamská kočka
Historie.
Původní vlastí tohoto plemene je Siam (dnešní Thajsko).První kočky byly dovezeny do Anglie roku 1884.Zde si velmi rychle získaly mnoho příznivců
na mnoho let se staly hitem číslo jedna.V průběhu let se měnil vzhled siamek směrem ke štíhlejším tělesným tvarům a také se rozšiřoval počet jejich barevných variet.Původní kočky šilhaly a měly různým způsobem deformované ocasy. Zatímco v počátcích jejich chovu byly tyto znaky žádoucí,postupem let bylo zjištěno,že se jedná o dědičné defekty a jako nežádoucí byly z populace těchto koček vyselektovány.
Charakter a temperament.
Jsou tím druhem koček, které buď milujete,nebo nenávidíte,dovedou být hlučné a náročné a mají vyloženou potřebu být členy rodiny.Siamské kočky jsou nerady nechávány o samotě.
Typ a standardní rysy.
Siamská kočka by měla být středně velká,dlouhá,štíhlá,pružná a elegantní.Při pohledu z předu má mít hlava tvar trojúhelníku zakončeného nahoře velkýma,nízko posazenýma ušima,které jsou daleko od sebe,a zužujícího se směrem dolů ke špičatému čenichu.Nos je z profilu rovný,bez známky zlomu nebo úhlu,který by svíral s čelem.Čelist by měla být silná,bez předkusu nebo předsunutí.Oči mají mít mandlový tvar s typickým orientálním zešikmením a také samozřejmě bez známky šilhání,a mají mít temně safírově modrou barvu.Ocas by měl být dlouhý a štíhlý vždy úměrný délce kočky.
Barvy kožichu.
Žlutočerveně hnědá: Světlá stejnoměrně krémová barva se zřetelnými žlutočerveně hnědými znaky,které se vyskytují pouze na tváři,uších,nohou a na ocasu.Kůže na nose a tlapkach má mít stejnou,sytou žlutočerveně hnědou barvu.Modré znaky: Chladná,ledově bílá barva těla,beze stopy krémového zabarvení.Znaky by měly být břidlicově modré a stejnou barvu má mít i kůže na nose a tlapkach.
Čokoládové znaky: Tělo by mělo mít světlou slonovinovou barvu a znaky včetně kůže na nose a na tlapkach v mléčně čokoládové.
Lila znaky: Tělo by mělo mít barvu ledovce a znaky světlé s růžovošedým nádechem.Tlapky a kůže na nose mají být levandulově růžové.
Červené znaky: Ideálem je čistě bílé tělo se sytě meruňkovými znaky. Kůže na nose a na tlapkach má být masově růžová.
Krémové znaky: Tělo má být čistě bílé se světlými,růžově krémovými znaky a kůží na nose a na tlapkach.
Žíhané znaky: Tyto kočky existují v mnoha barvách.Tělo by mělo mít stejné barvy jako v případech jednobarevných koček a podobná by měla být i kůže na nose a na tlapkach.
Želvovinové znaky a želvovinově žíhané znaky: U želvovinových je třeba,aby byly barvy dobře promíchaný a siamské kočky se žíhanými znaky jsou jediné,které mohou mít v plochách znaků proužky.
Balinéska
Balinésky jsou v podstatě dlouhosrstou verzí siamských koček a měly by,pokud jde o typ,vyhovět standardům,které pro tyto kočky platí. Jejich temperament a charakter se však poněkud liší,pravděpodobně následkem zavedení dlouhosrstého genu,a tak jsou poněkud tišší a méně nespoutané.
Balinésky smějí mít všechny barvy a druhy vzorů,které jsou povoleny pro kočky siamské.
Výhody.
- Velice společenské.
- Inteligentní.
- Srst se snadno udržuje.
- Dávají svému pánovi najevo téměř psí oddanost.
Nevýhody.
- Mají silný hlas a používají jej,ať se s nimi chcete bavit,nebo nechcete.
- Chrání své teritorium a nemusí se snášet s jinými plemeny.
- Protože je na nich patrné,že jsou čistokrevné,mohou být ukradeny spíš než mnohá jiná plemena.
