Třetího května jsme vzali Sáru do přepravky a vyrazili k nápadníkovi.Kocourovi modrému briťákovi se Sára zalíbila na první pohled.Lákal ji a pořád obcházel.Sára se však musela nejdříve seznámit s novým prostředím.Vždyť tu dube pár dní,tak ať má holka přehled.Kocourovi už neuteče.Nechávali jsme ji tam se smíšenými pocity.Ještě nikdy jsme nebyli bez ní a ona bez nás.Dva dny utekly jak voda a my jsme si šli pro naši holčičku.Ona je vlastně Sára Mirkova kočka a moje taky trošku,protože jsme všichni tak nějak jedna rodina. Zpočátku jsme ji neustále pozorovali jestli se nějak nezměnila.Nutno podotknout,že od kocoura se jí moc nechtělo.
Teď už uběhlo pár týdnů,ale stoprocentně tvrdit,že krytí proběhlo úspěšně, zatím ještě nemůžeme.Jestli se tvrdí,že nakryté kočky jsou spokojené a klidné,tak naše Sára je asi výjimka.Vrčí,mrčí a pořád se tváří jako by nebylo po jejím.No a my se zase snažíme Sárince podstrojovat,opatrně ji hladit ,no prostě snažíme se,aby měla všechno o co si mňoukne. Za týden,za dva už bude všechno jasné a jestli krytí proběhlo úspěšně,měly by být malé plyšové koťátka kolem desátého července na světě.Kolik jich bude a jaké budou?To jsou otázky,na které nám dá odpověď jen sama příroda.I tak si je pořád dokola pokládáme. Tak zatím budeme čekat,doufat a strašně móóc se těšit.