Z práce spěchám,abych byla doma co nejdříve.Je půl druhé.
Co tam asi Sárinka sama provádí?Už jsem u dveří.Pomalu a opatrně otevírám.Sári ahoj,jsem doma.Čekám,že hned přiběhne,ale nic.Nakouknu do obýváku.Aha,naše kočička si pěkně lenoší na křesle,zvedne trošku hlavičku,ale zdá se, že ji nic nenutí k nějaké aktivitě.Dobře,jak chceš.Až zašustění vybalované igelitky a její nesmírná zvědavost-co když je tam něco i pro mě,ji donutí opustit milované křeslo.Prohlídka tašky probíhá rychle a rázně.Sára si do ní vleze celá a co je v sáčcích vytahá ven.Pak se ještě pokouší sáčky drápkama roztrhnout,ale to už stačí i mně.Rychle vše sbírám a uklízím.
Tak, jak jsme na tom s jídlem?Nejdřív samozřejmě Sára.Vyměnit vodu,studenou to ona přece nepije,dosypat granule a teď si už můžu něco nachystat pro sebe.Chystání mého jídla se neobejde bez kočičí asistence.Co kdybych náhodou měla něco lepšího a voňavnějšího.Naštěstí naše Sára o lidské jídlo zájem nemá.Dokud jím sedí na stole a pozoruje.Pak přichází stále stejný rituál.
Stavím vodu na kafe,Sára vyčkává.Zaliji kávu a odcházím do obýváku.Sára za mnou.Zatímco pouštím televizi,Sárinka hledá místečko na gauči,kde by se mohla spokojeně uvelebit.Skoro vždy je to zrovna tam,kde jsem se chtěla posadit.Takže ustupuji a sedám si jinde.Při dopíjení kávy a sledování televize cítím potřebu odpočinku.Odnáším tedy hrneček do kuchyně a beru si deku.A to je pro Sáru signál.Přichází naše siesta.Vmáčkne se ke mně pod deku a za chvíli obě podřimujeme.Asi tak po hodince se už Sárince zdá,že spíme dlouho a tak se dá do buzení.Začne tím ,že se po mně prochází,když to nezabírá,zkusí další metodu.Hlavou se mi otírá o tváře a jemně do mě šťouchá čumáčkem.To už opravdu musím vstávat.Tak holka,co budeme dělat?Práce pro mě by se našlo dost,ale i tak beru nějakou kočičí hračku a dáváme se do společného přetahování a honění po pokoji.Když už má dost mě i společné hry,uvelebí se u okna a sleduje dění venku.Celkem by mě zajímalo,co tam asi vidí zajímavého,ale Sára vydrží u okna někdy i hodinu,což bych já asi nezvládla.A tak si jdu po svých.
Když ale zapnu počítač a chystám se opravdu na něčem pracovat,je s koukáním z okna konec.Chytat šipku na monitoru je přece zábavnější,taky procházka po klávesnici není k zahození.Když pomáhat ,tak pořádně.Chytá mi tlapkama ruce,když píšu,asi se pokouší o správný prstoklad,no a já se jen nestačím divit,co vše se zobrazuje na monitoru.Psaní s kočkou je opravdový zážitek plný překvapení.
Už aby domů dorazil někdo další patřící do naší rodinky.Příchod Pavla se neobejde bez náležitého přivítání.Sotva se otevřou dveře,Sára je tam.Skáče Pavlovi po nohách,všude se plantá a snaží se dostat do Pavlova batohu.Leč marně.Batohy mají zipsy a to je pro kočku nepřekonatelný problém,který ji dost zlobí.Vyběhnutí po schodech nahoru k dětskému pokoji jde Sáře podstatně lépe než Pavlovi a tak čeká u dveří.Po pár minutách dovádění si najde nějaké klidné místečko v pokoji odkud nenápadně sleduje dění a střídavě podřimuje.Do večerního krmení ji už nikdo a nic nesmí rušit.Ale to je už další kapitola společně stráveného dne,takže o tom až zase příště.